Datař čelí realitě
Datařské bajky z kapsy strejdy Jelena Ono se říká “žijeme v informační společnosti”, v praxi to znamená, že žijeme ve společnosti, která je víc informační, než byla před deseti lety, před rokem, dokonce víc, než byla předevčírem. Zapneme počítač a jsme zaplaveni informacemi, daty, filmy, hudba, knihy a fotka toho, co měla kamarádka spolužáka ze střední k obědu, od toho nás dělí nemnoho kliknutí myší. A bude toho přibývat, dokud se nějakému fašistovi nepodaří prosadit regulaci internetu. A tady přichází otázka, máme-li víc informací, máme i větší znalost o světě okolo sebe? Ve své profesionální praxi tvůrců geoinformačních systémů pracujeme s daty, které popisují jisté skutečnosti, fakta. Na druhém konci drátu máme nějakého uživatele, kterému se snažíme zprostředkovat konkrétní znalosti prostřednictví dat, kterými se snažíme popsat určité jevy. Záměrně neříkám realitu, skutečnost. Protože stejně jako když malíř kreslí louku, nemůže namalovat každou buňku každého stébla trávy, nemůžeme my do svých diskrétních relačních struktur bezztrátově převést věškeré nuance spojité reality. Když jsem nastoupil na UHUL, rád jsem se pohoršoval nad jistými strukturami v datech, které jsem pokládal za surový kopanec do gonád databázistických dobrých mravů. Odpovědi typu “ale víš, on ten les, to je organická záležitost, to roste osmdesát roků a […]